Two Little Savages: Being the Adventures of Two Boys Who Lived as Indians and What They Learned

“„Pane Clarku, zabloudil jste někdy?“ pokračoval neúnavný tazatel. „Jasně že zabloudil, a ne jednou. Každej, kdo se vydá do lesa, občas zabloudí.“ „Co – indiáni taky?“ „Samozřejmě! Proč ne? Jsou to taky lidi, a povim vám, že když někoho uslyšíte, jak se chlubí, že se nikdá neztratil, tak poznáte, že se nikdy nepustil matčiný zástěry. Každej zabloudí, ale skutečnej zálesák se z toho dostane. V tom je ten rozdíl.””

— Ernest Thompson Seton

“Jednou je v lese zastihl pořádný liják a oni se ještě rádi schovali ve svém pochmurném příbytku, jenomže dovnitř pršelo nejen kouřovým otvorem, ale také stěnami, a tak jim vigvam příliš velkou ochranu neposkytoval. „Se mně zdá, že je tu spíš víc mokro než venku,“ podotkl Sam a mokří jako myši vyrazili domů.””

— Ernest Thompson Seton

“Každý muž i chlapec v Sangeru uměl výborně zacházet se sekerou a byl velice šikovný. Známé rčení „Je to dobrej chlap“ mělo dva uznávané významy. Pokud byl takto označen osadník při pravidelné sobotní irské rvačce v městečku zvaném Downeyho Díra, znamenalo to, že se umí dobře ohánět pěstmi. Ale pokud jím byl obdařen muž doma na farmě, vztahovalo se k jeho výjimečné zručnosti při zacházení se sekerou. Mužem, který byl horší než ostatní, všichni pohrdali. A jelikož domy z přitesaných klád stavěli sami jejich majitelé, bylo jasně vidět, co kdo umí.””

— Ernest Thompson Seton

“Vůně se do paměti vtisknou mnohem silněji než ostatní vjemy. Indiáni to vědí. Mnozí z nich časem najdou vůni, která jim znovu přivolá nejšťastnější chvíle, a nosí ji ve svém vaku s medicínou. Ta hrstka borového jehličí, hrudka pižma či kousek ztvrdlé smrkové pryskyřice jsou jim velice drahé. Přidává to k jejich snění šťastné vzpomínky.””

— Ernest Thompson Seton